Plants vs Zombies: Garden Warfare 2 je naprostá fantazie, navržená tak, aby ji bylo možné zachytit, nečinně si ji užít a poté ji zase položit. Neexistuje žádný příběh jako takový a mise a mechanika jsou jednoduché. Také ukazuje, jak daleko se termit, určitý druh termitů, vkradl do her.
Když v něm porazíte nepřítele Garden Warfare 2 „Nejen, že zvýšíte své skóre, hra přehraje zvukový efekt pokladny, rychlý cha-ching! což znamená, že jste získali více bodů. V této nejvíce únikové, dětské videohře je hráč finančně odměněn. Po dokončení misí se rozdávají upgrady a předměty. Jejich hodnota je naznačena - tato zbraň je výkonnější, více zkušenostních bodů vám dá vyšší úroveň postavy atd. - a jejich další získávání se stane motivací pro další hru.
Jedná se o uzavřenou smyčku, systém, kde se hráč dopouští času a hra tento čas odměňuje položkami, které zase utratí za další odměnu. Garden Warfare 2 Je cha-ťing! Díky tomuto systému je zjevný, ale je přítomen v nesčetných hrách. Volání povinnosti Například online režim motivuje hráče tím, že jim nabízí lepší zbraně, lepší schopnosti a dokonce i různé oblečení, pokud hrají více hodin. Jakmile dosáhnou řekněme úrovně 10, dostanou předměty, které jim lépe umožní zabít více hráčů a vyhrát více her, a tak dosáhnout úrovně 20 atd.
To dělají také hry s otevřeným světem. Pro objevování nových oblastí a dokončení volitelných úkolů Assassin’s Creed , Vypadnout a Skyrim udělit hráčovi předměty a body, následně motivovat hráče k dalšímu prozkoumávání a delší hře.
I morální rozhodnutí ve hrách jsou podporována a splněna nějakou cenou.Pokud na konci roku zachráníte Josie Deus Ex: Lidská revoluce Na první úrovni vám její manžel řekne, jak nakupovat slevové zbraně. Pokud oživíte jednoho ze svých sestřelených spoluhráčů Volání povinnosti online nebo v Porazit , získáte bodový bonus. Hry konzistentně odměňují akci materiálem. Jedná se o napodobeninu systémů práce / mezd v reálném životě, přičemž odpracované hodiny jsou ekvivalentní vydělaným penězům - čím více hrajete tyto videohry, tím více bodů, předmětů a věcí se vám hromadí.
I morální rozhodnutí ve hrách jsou podporována a splněna nějakou cenou.
Zajímavější je, jak tyto hry poté povzbuzují hráče, aby své mzdy přiváděli zpět do systému. To, co vyděláváte ve videohrách, není materiální v pravém slova smyslu, protože fyzicky neexistuje - je to kapitál, ale je použitelné pouze v uzavřených systémech her. Hráči vstupují do jakési smyčky zpětné vazby.
Jakmile odemknete novou zbraň Red Dead Redemption stále hrajete, abyste si vyzkoušeli zbraň. Když dosáhnete vyšší úrovně v Svět války , věnujete hře další hodiny a plníte mise, které jsou na nižší úrovni nedostupné nebo příliš obtížné. Jedná se o uzavřenou, soběstačnou ekonomiku, kdy jsou hráči odměňováni za své vstupy a následně hře věnují více času na hraní nebo práci, čímž vytvářejí více odměn a vytvářejí více podnětů k dalšímu hraní.
Libra za hodiny strávené
Dlouhá hra - hra, která nabízí mnoho hodin hraní a spoustu odemykatelných prvků a obsahu - je stále obecně považována za lepší než krátká hra. Pokud vydání v krabici může stát až 40 liber, zůstává hodnota za peníze - v základním smyslu liber vynaložených v poměru k hodinám pobavené zábavy - důležitým faktorem v diskusích spotřebitelů o tom, zda je hra dobrá.
Podívejte se na související Od Dark Souls po Manifold Garden: Jak hry vyprávějí příběhy prostřednictvím architektury Duševní onemocnění ve videohrách a proč musíme dělat lépe Jak z nás hry jako The Walking Dead udělají filozofy křesel Stručně řečeno, čím déle může hra udržet své hráče nadšené, tím větší je pravděpodobnost, že bude mít dobré recenze a doporučení ústně. Postupné odměňování hráčů položkami, které lze utratit pouze v jedinečném uzavřeném systému hry, je pro vývojáře přínosné, protože generuje vyšší hodnotu přehrávání - pokud hra nabízí hráčům odměny a upgrady, ke kterým lze přistupovat až po 100 hodinách hraní, je to vidět jako hodnota za peníze, jako lepší hra díky velkorysému směnnému kurzu liber k zábavě.
Kapitalismus je v nejzákladnějším smyslu směna práce za mzdu. Obecněji - a často jen teoreticky - je to systém, ve kterém je práce jednotlivce relativní k jeho bohatství a společenskému postavení: zakládající princip kapitalistického svobodného podnikání znamená, že pokud jste ochotni pro něco pracovat, dosáhnete toho . Tyto základní principy kapitalismu napodobují videohry. Čím více hrajete, tím více přijímáte. Čím více jste ochotni hrát, tím větší odměnu získáte - hráč, který pilně prozkoumává každou oblast Vypadnout bude mít více než hráč, který cestuje pouze vybranými částmi mapy hry.
Aby mohl kapitalismus fungovat, musí jednotlivci chtít pracovat, přát si vydělávat mzdy a také implicitně hodnotit materiál. Společnost, která by nezískala peníze, zboží ani luxus, by nebyla kapitalistická - kdyby jednotlivci neměli ohled na mzdy, nevyprodukovali by žádnou práci a hmatatelné ukazatele kapitalistické společnosti - průmyslová odvětví, korporace atd. - by se staly neudržitelnými .
Tento model je také emulován videohrami.Hráči jsou informováni, nebo si jsou implicitně vědomi, že hledání předmětů nebo získávání bodů je dobré, že zbraně, brnění a odemčené schopnosti jim nejen pomohou zlepšit se ve hře, ale mohou jim také umožnit úplný přístup do nových oblastí hry. Postup ve hře často závisí na hráčově schopnosti a ochotě vydělávat. Pozdější fáze her na hrdiny vyžadují, aby hráči nashromáždili dostatek zkušeností, aby se stali silnějšími, nebo zbraně a předměty dostatečně silné, aby porazili pokročilé nepřátele.
Videohra je podporována ochotou hráče „utrácet“. Pokud hráč nemá touhu používat herní odměny a materiály, a proto je nehledá, hra končí.
Stejně jako si obyvatel kapitalistického systému musí vydělávat mzdy, aby mohl nakupovat materiál, postupovat ve videohrách, musíte být ochotni hledat a sbírat odměny ze hry. Mzdy vydělané kapitalistickým občanem se vracejí do systému - utrácejí se za produkty, a tím podporují podniky a korporace. Podobně je videohra podporována ochotou hráče utrácet. Pokud hráč nemá touhu používat herní odměny a materiály, a proto je nehledá, hra končí. Jak již bylo zmíněno, má to další, vnější a nepříznivý účinek na tvůrce her: hry, které motivují lidi k tomu, aby hráli dál a ve výsledku mají velkou hodnotu opakování, jsou obecně považovány za lepší hry, s větší pravděpodobností dostanou dobré recenze, slovně ústní doporučení a pravděpodobně vyšší prodej.
Vydávání mezd výměnou za práci a utrácení mezd udržované institucemi a jednotlivci je zásadní pro udržení kapitalistického systému.Podobně pokračování videohry a úspěch tvůrce hry závisí na ochotě hráčů vydělat a toužit po položkách ve hře.
nabídka Windows 10 se neotevře
Skutečný kapitalismus nebo utopická vize?
Videohry však nejsou zcela založeny na kapitalismu, jelikož jednotně odměňují práci mzdou. Ve hře jsou hodiny téměř vždy stejné jako přijatý materiál. Ve skutečných kapitalistických společnostech je však situace méně spravedlivá. Je možné, že se jednotlivec narodí do bohatství, nebo může obdržet velké množství hmotné odměny, aniž by pro ni musel pracovat. Alternativně může absolvent univerzity zjistit, že jejich kvalifikace, která vyžadovala tři roky školní práce, jim nevynáší placené zaměstnání.
Na rozdíl od skutečných společností mají videohry formální odpovědnost za spravedlnost: odměna je rozdělena úměrně k akci hráčů. Do té míry nepředstavují velkoobchodní model podle skutečného kapitalismu.
Pokud by si tvůrci her přáli napadnout kapitalistické sklony videohier, musí se prostě stát více věcí - hráčům musí být poskytnuto více akcí, které je třeba dokončit - což se nestretává s výslovnou, hmotnou odměnou. Morální rozhodnutí zmíněná dříve (oživit sestřeleného spoluhráče v Volání povinnosti , zachránit život v Deus Ex ) se zdají jako racionální místo pro začátek.
Místo odměňování akcí body mohou tvůrci her umožnit, aby akce byly odměnami samy o sobě.
Namísto odměňování těchto akcí body nebo předměty mohou tvůrci her umožnit, aby akce byly odměnami samy o sobě. Pocit udělat něco morálního nebo prostě udělat něco z vlastní vůle ve videohře lze považovat za dostatečnou odměnu. Je to koneckonců zvrácená a cynická dynamika, kdy se tvůrci her nelíbí na altruismus nebo morálku hráče, ale na jejich touhu po materiálu.
